Proč je dobré dívat se na věci ve správném světle

Dovolím si úvod s problematikou tisku zdánlivě nesouvisející.

Před lety jsem se rozhodl, že si koupím pořádný oblek. Chvíli jsem pátral na internetu, co to vlastně obnáší – tedy jak by měl vypadat a z čeho by měl být vyroben, aby splňoval účel, ale také, kde se po nějakém poohlédnout. Nakonec jsem se rozhodl pro jeden anglický obchod se slušnou reputací a pobočkou v Praze.
Vypravil jsem se tam a ve stylově vybavené prodejně s pomocí ochotného prodavače vybral oblek nejen padnoucí a z kvalitní vlny, ale také v barvě, která se mi moc líbila. Byla to tmavě modrá, ne přímo oblíbená navy, ale ani příliš světlá, aby oblek směřovala pouze do kategorie vycházkových a pracovních. I cena byla slušná, rozhodně ne nízká, ale ani přehnaná. Zkrátka jsem byl spokojen po všech stránkách. Tedy dokud jsem v obleku za pár dnů nevyšel na ulici za jasného denního světla.
Ta krásná modrá najednou vypadala jinak. Připadal jsem si trošku jako v nádražácké uniformě. Nic proti zaměstnancům drah, ale já jsem si přece vybral jinou modrou.
Je jasné, že barva jako taková se nezměnila. Za onu nežádoucí proměnu mohlo samozřejmě světlo. To bylo venku úplně jiné, než v prodejně. Asi už je jasné, kam mířím.

Barevný vjem vzniká v mozku, když světlo odražené od pozorovaného předmětu (nebo prošlé skrze něj) dopadne do lidského oka. Je třeba mít na paměti, že tento vjem je subjektivní.

Lidé mají různé oči a mozky, dokonce i v případě jednoho pozorovatele se vjem může lišit třeba v závislosti na únavě a celkovém rozpoložení. S tím toho mnoho nenaděláme, ale je dobré si to uvědomovat (například v situaci, kdy máme kontrolovat barevnost během 12hodinové směny u tiskového stroje).

Řekněme, že pozorovaný předmět se barevně nemění. Ovšem, existují barvy, které reagují například na změnu teploty a pak tu jsou také chameleoni, tropické ryby, chobotnice… Ty teď ale s dovolením nechám stranou.

Co se ale může změnit výrazně a významně tak ovlivnit i vnímání barvy, je světlo. Nechci se pouštět do vysvětlování fyzikálních teorií, tak to zkusím hodně zjednodušit.

Každý ví, že zdrojů světla je mnoho, denní světlo není stejné jako to, které vydává svíčka, žárovka, zářivka nebo halogenová lampa. A barvy se v různých světlech jeví různě, na tom se určitě také shodneme. Zkrátka jde o to, že když na pozorovaný předmět dopadá jiné světlo, logicky se bude lišit i barevný vjem.

Kdyby přeci jen chtěl někdo vědět víc, dodávám, že to závisí především na poměru barev základního viditelného spektra záření, obsažených v daném světle. Třeba žárovka má víc červené a žluté, zářivka zase modré. To samozřejmě zdaleka není všechno, co by měl odborník o světle a vnímání barev vědět, ale pro účely tohoto článku to zatím bude stačit.

Jen ještě doplním, že odborná literatura v této souvislosti hovoří o tzv. metamerii. Ta může být ovlivněna světlem a mluvíme o ni v případě, že se barvy pod jedním typem osvětlení jeví stejné, ale liší se, pokud se světlo změní. Nebo může jít o metamerii vlivem pozorovatele – dvě barvy se jednomu pozorovateli jeví stejné, jinému různé. S pomocí spektrofotometru se dá určit tzv. index metamerie. Když je nízký, znamená to, že se barva bude jevit víceméně stejná i při změně osvětlení a naopak. Existuje dokonce software pro recepturu barev, který metamerii zohledňuje a doporučí vám, jak namíchat barvu tak, aby měla index metamerie nízký.

Ale zpátky k tématu. S tím, že je vnímání barvy subjektivní, toho moc nezmůžeme, pokud ale chceme zajistit alespoň trochu objektivní podmínky pro vizuální hodnocení barevnosti, je rozhodně na místě zabývat se osvětlením.

Budete-li zákazníkovi ukazovat produkt pod světlem žárovky a on ho přitom chce vystavovat venku nebo pod zářivkami, může ve výsledku dojít k nepříjemnému překvapení. Řeč je pochopitelně o výrobcích, u kterých barevnost hraje důležitou roli, tedy i o většině tiskovin. Reklamací spojených se špatným vybarvením tisku jsou spousty a v některých případech by přitom stačilo, kontrolovat výrobu ve správném světle.

Není to tak složité, jak by si někdo mohl myslet. Opravdu nemusíte běhat s tiskovým archem od stroje na dvůr a prohlížet si ho za slunečního svitu (i když i to by někdy bylo rozumné). Existuje totiž něco, čemu se říká standardizované osvětlení.

Tady by bylo opět možné dlouze hovořit o různých variantách standardních zdrojů světla a jejich konkrétních parametrech. Já ale zůstanu jen u toho, že tyto zdroje existují a je jich celá řada – denní světlo za různých podmínek, žárovku, zářivky…, stačí si jen vybrat, které se hodí pro vaše podmínky nejvíc.

Pro grafický průmysl se například doporučuje standardní iluminant D50, přičemž D znamená daylight, tedy denní světlo a 50 je zkráceně 5000 K (Kelvin). Toto číslo udává tak zvanou barevnou teplotu (teplotu chromatičnosti).

Pokud chcete pracovat v souladu s příslušnými normami (např. ISO 3664:2009), pak dokonce musíte toto osvětlení v provozu zajistit. Obvykle bývá instalováno nad náhledovým pultem u tiskového stroje, optimálně pak ve všech prostorách, kde se bude barevnost tisku hodnotit a musí jím disponovat i měřící přístroje (spektrofotometry).

Výrobci standardizovaného osvětlení nabízí celou řadu fluorescenčních trubic a LED zdrojů o různých výkonech a délkách, takže je z čeho vybírat a jediným problémem zůstává vyšší cena takových zdrojů. Reklamace tiskovin ale také může stát dost peněz (a času), je tedy třeba zamyslet se, jestli se to vyplatí.

Rozhodně je vhodné mít k dispozici i kontrolní zařízení vybavené několika zdroji standardizovaného osvětlení (D50, D65, A, TL84 – viz níže), které lze přepínat, případně ještě kombinovat s UV zářením. Obvykle se jedná o tzv. náhledové boxy, do kterých jednoduše barevný vzorek vložíte a zapnete příslušný typ osvětlení. Na trhu je celá řada takových zařízení, včetně malých skládacích a snadno přenosných, stačí si tedy jen vybrat podle vašich požadavků a finančních možností.

No a pokud jde o zmíněný standardní zdroj D50, existuje i snadný způsob, jak si ověřit, že vydává to správné světlo. Společnost FOGRA nabízí jednoduchý kontrolní proužek (UGRA Light Indicator, viz foto), který se pod správným denním světlem jeví (téměř) jednolitě zelený, při změně osvětlení ale zjistíte, že je poskládán z několika různě zelených dílků. Pokud tedy nevidíte zelenou jen jednu, váš zdroj není v pořádku.

Jistě, někdo může namítnout, že dnes máme sofistikované kolorimetrické metody hodnocení a speciální přístroje (spektrofotometry), které nám barvu změří a přesně ji definuji v konkrétním barvovém prostoru. Proč se tedy trápit tím, jestli barvu vidíme „správně“ když nám přístroj dává jasná čísla? Jenže měřit barvu je podobné, jako měřit krásu (to není z mé hlavy, ale autora přirovnání si nepamatuji). Můžeme si stanovit konkrétní parametry pro krásu např. lidské tváře – optimální vzdálenost očí, délku nosu…, ale to nezaručí, že se obličej, který všechny tyto parametry splňuje, bude líbit všem. Jak už bylo řečeno, vnímání barvy je subjektivní a čísla na displejích přístrojů jsou vlastně jen takovou pomůckou, abychom se měli o co opřít.

Je také třeba mít na paměti, že na tiskoviny se ve výsledku především díváme – čteme je, prohlížíme si je, dalo by se tedy říci, že jsou určeny k „vizuální konzumaci“. Proto bychom při jejich výrobě vizuální kontrolu rozhodně neměli opomíjet.

Uznávám, bylo to trochu povrchní povídání, ale šlo mi jen o to nastínit, proč je dobré zabývat se osvětlením, když nám jde o barevnost. Podrobnějších informací na tohle téma najdete spoustu v odborných článcích, knihách i na internetu. Domnívám se ale, že vždy je dobré nejdřív vědět proč a teprve potom zjišťovat co a jak.

A zde jsou ještě příklady nejčastěji používaných standardních světelných zdrojů podle mezinárodní komise pro osvětlení CIE (Commission internationale de l’éclairage):

  • A – žárovka s wolframovým vláknem
  • D50 – tzv. běžné denní světlo (někdy též světlo na horizontu) o teplotě chromatičnosti 5000 K
  • D65 – polední denní světlo (6500 K)
  • F1 – F12 – fluorescenční trubice (zářivky) s různým barevným nádechem a různou teplotou chromatičnosti

U některých náhledových zařízení je uváděn ještě zdroj TL84, jedná se o fluorescenční trubici značky Philips, která je hojně používaná především v evropských nákupních centrech a obchodech. Je to ekvivalent standardního iluminantu F11, tedy zářivka s teplotou chromatičnosti 4000 K.

A. L.